Blog

03 kvě

V pátek 26.4 jsme vyrazili na výlet na horu Říp. Po cestě se nás paní průvodkyně ptala na otázky ohledně známých postav, které se vyskytují na našich bankovkách. Autobus nás vysadil pod horou Říp. Poté jsme se pěšky vydali nahoru. Na vrcholu na nás čekaly významné české osobnosti. Šli jsme za Janem Ámosem Komenským, který nám dal kartičky se známými osobnostmi naší společnosti. Podle těchto kartiček jsme se rozdělili do skupin podle povolání. Další postavou byl Praotec Čech. Ten nám poskytl důležité informace ohledně orientace v terénu. Vytvořili jsme si u něj amulet pro štěstí. Dále naše cesta pokračovala k rotundě, kde na nás čekal Jan Hus se svým příběhem. Jeho myšlenka, že člověk má dát za pravdu život, se mi líbila. Na mýtině jsme se potkali s Janem Žižkou.

Na začátku února hrozně sněžilo. Sněžilo skoro celou noc. Když jsem 2.2.2019 vstal, tak bylo asi 20 cm. Po snídani jsme šli hned bobovat. Bobovali jsme cca 3 hodiny. Když jsme bobovali tak hodinu, šli jsme stavět sněhuláka. Po obědě jsem šel budovat opevnění ze sněhu a bobovat.  Jakub Pietrula

V Kosoři napadl sníh, což znamená, že každé dítě vyběhne z domu a jde bobovat. Když jdeme ze školy, tak se koulujeme a bruslíme na nádrži. Ze sněhu stavíme sněhuláky a různé jiné věci. Také chodím s ostatními dětmi bobovat. Hana Ambrožová

Já neumím lyžovat, tak chodím ven, stavím sněhuláka nebo se kouluji a válím se ve sněhu. A když jsem doma, tak si dám kakao. Další den jdu zase ven, s kamarádkou se kloužeme na ledě. Natálie

V Kosoři nám konečně napadl sníh. Všude je krásně bílo a my můžeme sáňkovat, bobovat a hrát si se sněhem. Naštěstí tady u nás v Kosoři máme kopce, kde se dá dovádět se sněhem. S kamarády stavíme iglú a sněhuláky. Je to velká legrace a zábava. Také bruslíme u nás na nádrži, kde je velká plocha k bruslení. Přál bych si, aby sníh a mrazy zůstaly aspoň do konce února, abychom si užili o jarních prázdninách sněhových radovánek. Roman Kruml

Letos jsme se vydali se školou jako každý rok na hory. V autobusu bylo hodně místa, protože hodně dětí nejelo. Byly nemocné nebo chodily do školy. Když jsme přijeli do Lučan nad Nisu, tak nás pan řidič autobusu vysadil u nejbližší zastávky k penzionu. Museli jsme jít pěšky 1 km. Penzion se jmenuje Kitty. Po příchodu nás rozdělily paní učitelky do pokojů. Já jsem byl s Matějem, nejlepším kamarádem. Vždy ráno od 8 hodin jsme měli snídani. Dopoledne jsme se učili a pak jsme šli ve 12 hodin na oběd. Museli jsme jíst rychle, protože v 1 hodinu jsme jeli malým autobusem na sjezdovku. Jeli jsme na dvakrát, protože to je mini autobus. Celé odpoledne jsme lyžovali. Když uběhly 4 dny, tak jsme jeli domů. Cestou zpět jsme se zastavili ve výrobně dřevěných hraček. Jedna paní nám ukázala, kde se dřevo suší, barví a řeže. Pak jsme si mohli vyrobit svoji hračku, kterou jsme si odvezli domů. Škola v zimní přírodě mě bavila, těším se na příští. Václav Nováček