13. prosince v pátek jsme byli v Praze na divadle v ulici jménem Dlouhá. Divadlo se jmenuje Divadlo v Dlouhé, kde jsme viděli povídku Jak jsem se ztratil. Bylo to o jednom klukovi, který se jmenoval Pavlík. Pavlík se ztratil na Štědrý den. Pavlíkovi se nechtělo jít domů a tak se procházel po Praze. Zažil spoustu dobrodružství, třeba, že si promluvil s kaprem a koněm, dostal se s čerty do pekla, s posledním žijícím lampářem rozsvítil lampy nebo si zazpíval s VB. Nakonec se zdravý a šťastný Pavlík vrátí za rodiči. Pohádku, neboli povídku bych doporučil od malých dětí až po dospělé. Já hodnotím tuto povídku 5/5? Václav Nováček

Třináctého prosince jsem se těšil do divadla v Dlouhé na představení Jak jsem se ztratil. Představení je o malém Pavlovi, který se ztratil. Chodí po Praze a potkává různé lidi, jako pána s kaprem, lampáře a policajty. Navštívil i obchodní dům Bílá labuť a pošťáka Klementa, který má koně Karličku. Nakonec našel cestu domů. Mně se představení líbilo, až na to, že přes hudbu nebyla někdy slyšet slova! Doporučil bych to lidem, kteří mají rádi hudbu.
Matěj Hraško

V úterý 22. října celá škola vyrazila do IQ Portu, který byl na lodi kotvící na Náplavce. IQ Port je logické muzeum, kde se dají luštit různé hlavolamy a také se tam dají hrát různé hry. Na začátku jsou různé hlavolamy a optické klamy, například velký ježek v kleci nebo olympijské kruhy. Ty Terka jako jediná složila. Pak jsme vyzkoušeli, jaké je to být opravář aut a nasazovali jsme na auto kola. V této části se také nacházelo kovové dělo. V dolním poschodí byla hra na zlepšování reflexů. Tvořila ji tlačítka, která problikávala a cílem bylo, kliknout na tlačítko, které svítí co nejrychleji. Dále tam byly dva kruhy, mezi nimi byly napnuté gumičky. Když se s kruhem zatočilo, gumičky vytvářely různé tvary. Potom následovala nahnutá místnost, která měla simulovat Titanik.

25 června jsme jeli 3.,4.,5.třída na Misi Vyšehrad. Bojovku jsme měli od 10:00 do 13:00 hodin. Potkali jsme jednoho badatele jménem Vítek. Přijel tam na velké koloběžce. Řekli jsme si s ním všechno o Vyšehradě a pravidlech bojovky. Cílem bojovky bylo získat atributy a sestavit z nich erb. Rozdělili jsme se do skupin. Každá skupina dostala šátky jiné barvy. Bojovka začala. Matouš získal první atribut -  klíče.

Po rozdělení do týmů jsme šli do archivu. Přišli jsme do studené velké místnosti, které se říkalo archiv. Každý tým se měl postavit k jednomu regálu a vyhledávat informace, které jsme potřebovali k vyřešení záhad z pověstí a k tomu, co a koho má venku hledat. Jako první jsme v knize hledali klíč a informaci o hmatatelném důkazu z pověsti.  Jeden tým měl Libušiny šaty, druhý tým měl Bivojův pásek, třetí tým měl Krokovu hůl, čtvrtý tým měl Vratislavovu korunu a pátý tým  měl oráčovy boty. Dostali jsme mapy pokladů a šli jsme hledat bednu, ve které byl hmatatelný důkaz. Když všichni truhly s pokladem našli, otevřeli jsme je. Nikdo, kromě týmu co hledal Vratislavovu korunu, v truhle nic neměl. Bylo to kvůli tomu, že nikdo nikdy nedokázal, že někdy někdo z těch osobností kromě Vratislava žil. Vratislavova koruna byla zároveň dalším atributem.   

Z archivu jsme šli do kostela sv. Pavla a sv. Petra, kde jsme říkali svá přání králi Vratislavovi, co bychom přáli České republice. Vyhrála jedna skupina, která si přála, aby v zemi nebyly odpadky. Získali jsme další atribut s orlicí. Počítali jsme také zkřížené klíče na přední straně kostela. 

Z kostela jsme šli na národní hřbitov. Od badatele Vítka jsme dostali  plán hřbitova  s označenými hroby a museli jsme je najít. My jsme hledali hrob Antonína Dvořáka. Byl dost daleko. Vyplňovali jsme, kdy se narodil, co dělal v průběhu života a kdy zemřel. Potom jsme museli jít zpátky za Vítkem a četli jsme informace, které jsme vyplnili. Na chvíli jsme si povídali o slavných osobnostech, které jsou pochovány na hřbitově, a pak jsme dostali atribut hůl Mikuláše.  

Když jsme šli ze hřbitova, šli jsme se kouknout na Pevnou zeď. Takzvanou Vyšehradskou pevnost. U zdi jsme trénovali obranu proti Husitům, Švédům a proti Francouzům. Proti Husitům jsme se ubránili tak, že jsme zpívali nahlas písničku Skákal pes, Švédům jsme bouchali do kotníků, protože Švédové byli obři. A když se objevili Francouzi, přitiskli jsme se ke zdi. No potom jsme si to šli zkusit do kasemat naostro. V kasematech byla zima, ale strašně se mi to tam líbilo. Potom jsme vstoupili do Gorlice a tam jsme měli najít poslední atribut. A také že jsme ho našli. V Gorlici byla ukryta část originálních soch z Karlova mostu. Všechny atributy jsme vložili do vyšehradského erbu a oslavili to naším výkřikem. V této části Vyšehradu se mi líbilo nejvíc.

Nakonec jsme se sešli s badatelem v kruhu, sestavili ještě jednou erb a zhodnotili celou bojovku. Na Vyšehradě to bylo super.